Postavy v Loeových románech stárnou spolu se svým autorem, a tak není divu, že v roce, kdy Loe oslavil čtyřicetiny, přivádí na scénu čtyřicetiletého hlavního hrdinu.
V úvodu jej lakonicky představuje takto: „Bror Telemann. 42 let. Dramaturg Národního divadla. Sní o tom, že jednou napíše sám nějaké divadlo. Sakra dobrý kus. Který tomu všemu dá smysl. Zrak výtečný. Problémy s alkoholem. Neee. Ani ne.“
K tomu je třeba ještě dodat, že tento hlavní hrdina má dvě zvláštní „záliby“: miluje Nigellu Lawsonovou, britskou televizní kuchařskou hvězdu, a nenávidí vše německé. Obojí mu značně komplikuje život, neboť jeho manželka nemá samozřejmě ani pro jedno z toho pochopení.
Tím se dostáváme k tomu, že Bror Telemann není tentokrát na scéně sám, jak jsme byli doposud u Loea zvyklí – sekunduje mu jeho třiačtyřicetiletá manželka Nina, učitelka norštiny na střední škole, která se k Nigelle Lawsonové staví nanejvýš podezřívavě a na rozdíl od Brora Německo, Němce i němčinu bezmezně miluje. Stafáž tvoří tři Telemannovic děti a manželé Baderovi, Němci jako poleno, kteří neumí ani slovo anglicky. Zřejmě proto je vůbec nezarazí, když v rezervaci na ubytování, kterou posílají Nině Telemannové, přeloží automatický překladač název jejich města Garmisch-Partenkirchen jako Mixing Part Churches.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.