Italský teenager, který zemřel v roce 2006 ve věku patnácti let, působí doslova jako zjevení. Na první pohled normální kluk své doby, veselý a komunikativní, který rád jezdí na výlety, hraje na saxofon, má své oblíbené pejsky a velkou vášeň i nadání pro informatiku. Ještě víc ale tíhne k Božím věcem. Prosadí si první svaté přijímání už v sedmi letech a od té doby chodí denně na mši. „Eucharistie je moje autostráda do nebe,“ prohlásí později a je znát, že její význam chápe do velké hloubky. Evangelia zná skoro nazpaměť. Ze svých úspor se stará o řadu bezdomovců a imigrantů. Přirozeně se stává i misionářem ve svém okolí, pro Boha získává řadu svých vrstevníků i dospělých, včetně několika přátel hinduistů.
Když se ptají jeho maminky, kde se u něj vzala tak hluboká víra, paní Antonie bez obalu přiznává: „Určitě ne zásluhou nás rodičů, to klidně zveřejněte… To Carlo nás zachránil. Byli jsme ve víře negramotní.“
Carlo Acutis byl blahořečen v rekordním čase, už v roce 2020, a na jaře 2024 papež František podepsal dekret ke svatořečení, které je oznámeno na jubilejní rok 2025.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.