Každý se chce dožít vysokého věku. Nikdo ale nechce být starý.
Stárneme. Nevyhnutelně jako jednotlivci i celkově jako společnost. Nebude to dlouho trvat a senioři budou představovat značnou část populace. Přesto se však nadále řídíme kulturou mládí. Stáří je tak stále pro mnohé cizí, nepředstavitelné, možná i děsivé. Před každým člověkem proto leží stárnutí coby výzva, jako něco, co nás nikdo nenaučí a k čemu nemáme vzory. Spisovatelka Elke Heidenreich se ve své knižní eseji inspiruje v literatuře a filozofii a na stáří pohlíží optimisticky a zároveň zpříma. Přiznává problémy těla i následky všeho, čím si člověk v životě prošel. Snaží se popasovat s moderními výzvami, ať už to jsou diskriminující technologie, nebo podvodníci zaměření na seniory. A přitom si všímá, co všechno ztrácí svou dřívější důležitost a naléhavost a jak může být stárnutí osvobozující.
Der Spiegel Bestseller
–––
Sentimentalita, melancholie, nebo dokonce strach do slovníku Elke Heidenreich rozhodně nepatří. Jestli má nějakou doménu, pak je to literatura. Není proto překvapením, že její osobně laděná esej je pestrou koláží myšlenek a textů. Krásná kniha.
— Süddeutsche Zeitung
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.