Místo, kde příběhy jsou pravdivější než skutečnost
Kniha, jakou byste od oceňované autorky Jezera, Sentimentálního románu nebo Mony nečekali: román Biancy Bellové Ostrov skrývá tajemství i zámlky, věrnost a zradu, touhu i laudanum. Dva nehrdinští hrdinové, kupec Izar a kněžna Núrit, se předhánějí v rozličných škodolibostech — on jí vypráví příběhy staré jako svět, ona je hltá jako dítě. A pokud jde o děti, tak tu máme i hovnařova kluka, vinou svého páchnoucího zaměstnání chudého a osamělého, tichého a pokorného, a přesto bojujícího s osudem i s předsudky ostatních Ostrovanů.
–––
Ten příběh jsem začala psát někdy na začátku pandemie, často mi přicházela na mysl analogie s morem, a pak už to šlo nějak ráz na ráz, sami na mě vyskakovali tvorové z bestiářů a různé pověsti, legendy a lidové vyprávěnky. Nezvala jsem je, ale byla radost s nimi pracovat.
Chtěla jsem tou knihou vzdát hold vypravěčství a příběhům, tomu, jak v našem kulturním okruhu formovaly vnímání dobra, etiky, estetiky, smrti a smrtelnosti i prosté praktické návody do života. Nemyslím, že kdekoli na světě žije kultura, která by si nepředávala příběhy, a asi ani jednotlivec, pokud nemá nějakou neurologickou poruchu, který by dokázal existovat bez vyprávění, jež rámují jeho život, ať už jsou to lidové pověry, nebo biblické příběhy.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.